Blažena Kukulišová se již dlouhou dobu živí jako překladatelka. Překládá převážně knihy a filmy, spoustu z nich už jste zajisté viděli či četli. Profese překladatele může být snem mnohých z nás, je zajímavá, různorodá, ale má i svá úskalí. Přečtěte si dnešní rozhovor a dovíte se, jaké to je být překladatelem na volné noze.
Jaká byla vaše cesta k podnikání?
Studovala jsem na filozofické fakultě v Brně angličtinu a francouzštinu. Zvolila jsem si obor překladatelství, což byl můj sen od dětství. Oba jazyky jsem se učila od 11-12 let. Jsem ročník 1959, byla to tehdy cesta neobvyklá.
Popište prosím předmět činnosti.
Překládám knihy a filmy.
Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Rozmanitost, možnost pracovat samostatně. Tvořivost.
Co vám nejvíce vydělává, o co je největší zájem?
Překladatelstvím tohoto druhu v naší zemi nezbohatnete, finanční ohodnocení je bídné. Velmi pomáhá, že mám nárok na autorské honoráře. A zájem o knihy je naštěstí pořád. Vždy mě potěší, když vidím, kolik lidí si půjčuje v knihovnách knihy, na kterých jsem pracovala, nebo se dívají na filmy, u nichž stojí mé jméno za slovem „Překlad:“
Dopadla na vás krize kvůli koronaviru?
Posouvaly se termíny vydání knih, tu, kterou jsem měla odevzdat v květnu, mám odevzdat na konci srpna a na faktuře má být splatnost za 2 měsíce. Počítám s tím, že pracuju za „peníze v nedohlednu“, ale teď to platí dvojnásob. Není zcela jisté, zda ta či ona kniha vyjde, jestli nakladatelství , pro která pracuju, krizi přežijí.
Jaké dílo, které jste překládala, vám nejvíce utkvělo v paměti? Které bylo vaše nejoblíbenější?
Moc se mi líbila kniha Putování na druhý konec pokoje od Tibora Fischera, dokonce jsem ji nedávno znovu přečetla. V anglickém originále měla mnohem hezčí a výstižnější sexy obálku. Vyhovuje mi sarkastický humor, filozofický nadhled, barvitost lidských osudů. Taky mám ráda knihy mladé britské spisovatelky Lindsey Kelk, tam je zas takový ztřeštěný humor. Z filmů mám moc ráda Vánoční prázdniny a Zápisník jedné lásky.
