Enzo Ferrari (18. února 1898 – 14. srpna 1988) byl italský automobilový závodník, zakladatel a manažer závodního týmu Scuderia Ferrari a posléze zakladatel automobilky Ferrari.

V roce 1929 zakládal Enzo Ferrari společnost Scuderia Ferrari, která byla určena k sponzorování amatérských automobilových jezdců. Zde je důležití si uvědomit, že Enzo Ferrari neměl v plánu vyrábět silniční vozy. Jeho vizí bylo připravovat a pomáhat v závodění jezdcům Alfa Romeo. V roce 1938 se Enzo Ferrari stal oficiálně šéfem závodního týmu Alfa Romeo.

V roce 1940 Alfu částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázaná ve smlouvě s Alfou, tak se Scuderia přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 přestavěna, díky tomu přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.

Roku 1947 se její součástí stal závodní tým a Ferrari mu dal znovu název Scuderia Ferrari. První vůz nesoucí jeho jméno vyjel 11. května 1947.  Vozy byly označeny emblémem vzpínajícího se černého koně ve žlutém poli, což je barva jeho rodného města Modeny. V roce 1949 zvítězil v závodě 24 hodin Le Mans, a to s vozem Ferrari 166M. V roce 1950 se tým přihlásil do nově vzniklé Formule 1. První závod vyhrál v roce 1951 na britském okruhu v Silverstone. Za rok již Ferrari vyhrálo prvně celý šampionát.

Roku 1956 zemřel jeho syn Alfredo, zvaný Dino. Ferrari pak na jeho počest pojmenoval několik závodních vozů (Dino 206, Dino 246 GT, Dino 246 GTS). Dědicem firmy se stal jeho nemanželský syn Piero, který se narodil v roce 1945 ve vztahu s Linou Lardiovou.

Navzdory tomu, že se týmu dařilo, firma se v 60. letech dostala do špatné situace a byla transformována na akciovou společnost. V roce 1969 Ferrari byl nucen svůj podíl prodat. Odmítl nabídku Fordu, který chtěl získat plnou kontrolu nad týmem. Nakonec firmu zachránil Fiat, který odkoupil polovinu konstrukční firmy, a to i za podmínky, že Ferrari zůstane prezidentem firmy (byl jím do roku 1977) a bude dále kralovat v závodním týmu (vedl ho až do konce svého života). V 70. letech dal Ferrari postavit okruh ve Fioranu. V roce 1988 akciový podíl společnosti Fiat vzrostl na 90%. Zbytek vlastní Piero Ferrari. 

Obdržel vyznamenání rytíře Řádu italské koruny (Commendatore dell’Ordine della Corona d’Italia, proto měl přezdívku Il Commendatore – rytíř. Ferrari získal mnoho titulů, ale nejvíce se chlubil čestným titulem strojního inženýra, který mu udělila v roce 1960 univerzita v Bologni. Kromě toho mu v roce 1988 byl udělen čestný titul ve fyzice na univerzitě v Modeně a Reggio Emilia

Enzo Ferrari zemřel 14. srpna 1988 ve věku devadesáti let. Zpráva o jeho smrti byla podle jeho přání zveřejněna až po pohřbu. Pohřeb proběhl přísně soukromou formou, bez průvodu a za přítomnosti pouze blízkých přátel a příbuzných. Ferrari byl pohřben v rodinné kapli na hřbitově San Cataldo v Modeně.

Posmrtně byl uveden do Mezinárodní síně slávy motoristického sportu (1994) a Automotive Hall of Fame (2000). Roku 2003 byl o jeho životě natočen hraný film Ferrari. V roce 2012 bylo v Modeně otevřeno muzeum Enza Ferrariho. Přístavbu vedle zrekonstruovaného domu z 19. století, kde se Enzo Ferrari narodil, projektovala londýnská kancelář Future Systems. Na projektu se podílel český architekt Jan Kaplický. Další Ferrariho muzeum se nachází v Maranellu.

Zdroj: Ferrari.com, Wikipedia.org, YouTube.com, Automedia.revsinstitute.org