Henry Ford, americký průmyslník, výrazně ovlivnil svět svým působením, představujícím zlom před ním i po něm. Nejenže dosáhl masového rozšíření automobilů prostřednictvím prodeje 15 milionů kusů legendárního Modelu T, ale také ovlivnil celou řadu dalších odvětví. Jako nejbohatší a nejvlivnější muž své éry určoval trendy, a konkurence neměla jinou možnost než ho následovat. I když si to často neuvědomujeme, dnes denně využíváme plody jeho práce.

Henry Ford se narodil na malé farmě nedaleko Detroitu 30. července 1863, uprostřed občanské války a pouhé čtyři týdny po bitvě u Gettysburgu. Jeho dětství bylo poznamenáno těžkou fyzickou prací na farmě, která ho frustrovala, protože si uvědomoval, jak lidé zbytečně plýtvají lidskými zdroji a nevyužívají plný potenciál mechanických strojů ve své době. Podle legendy ho životně ovlivnilo setkání s parní silniční lokomotivou ve věku 14 let, což ho motivovalo k zájmu o silniční stroje. Po dvou letech vyučení nastoupil do detroitské továrny, která vyráběla tzv. lokomobily, ale po několika letech dospěl k přesvědčení, že parní pohon není budoucností. Opustil továrnu a začal hledat nové směry ve světě strojírenství.

V roce 1891 se Henry Ford připojil k Edisonově elektrárně v Detroitu, kde přijal pozici hlavního inženýra. Za noci se věnoval svým vlastním experimentům v malé domácí dílně, kde se snažil vyvinout svůj vlastní spalovací motor. Po pěti letech úsilí dokončil svůj první funkční automobil, který pojmenoval Ford Quadricycle po kolech z použitého bicyklu. Avšak jeho zaměstnavatelé nebyli nadšeni Fordovými soukromými aktivitami, a v roce 1899 mu bylo ve firmě nabídnuto významné povýšení, s podmínkou, že se vzdá svých motorových experimentů. Ford se však rozhodl jasně – podal výpověď a naplno se věnoval automobilovému průmyslu.

Sehnal si několik investorů a společně založili Detroit Automobile Company. Po roce plném obtíží, kdy vyrobili jen několik velmi drahých modelů, které si nikdo nekoupil, se firma dostala do finančních potíží a Ford byl propuštěn. Kvůli své těžké finanční situaci byl nucen se na nějaký čas vrátit k otci na farmu.

Avšak brzy se objevili další investoři, kteří Henrymu Fordovi poskytli novou příležitost. Tak vznikla společnost The Henry Ford Company, která se zaměřila na výrobu závodních automobilů. Fordův individualismus a odlišné představy o směru firmy však kolidovaly s představami vlastníků továrny, kteří preferovali výrobu luxusních vozů pro nejbohatší. Po pouhých 16 měsících existence došlo k dalšímu neúspěchu, a Henry Ford opět skončil bez práce. Společnost se postupem času transformovala a přešla na výrobu vozidel pod značkou Cadillac.

Zklamaný a vyčerpaný ve svých 40 letech, Henry Ford se ocitl na dně a znovu bez financí. Obrátil se k němu však magnát Malcolmson, detroitský obchodník s uhlím, kterého okouzlily Fordovy závodní vozy. Nabídl mu financování pro novou společnost, ve které by Ford mohl vyrábět své vozy. Naučen minulými neúspěchy, přišel Ford s revoluční myšlenkou – místo výroby aut pouze na objednávku, jak to dělali ostatní výrobci, se rozhodl vyrábět vozy na sklad, aby zákazník, který přišel do provozovny, mohl odjet s vozem ihned. I přesto, že to bylo do té doby nevídané a odvážné, souhlasil s tím Malcolmson. Spojili své síly a 16. června 1903 založili Ford Motor Company, kde byl Malcolmson prezidentem a Ford viceprezidentem.

Brzy vznikly neshody ohledně nákupu součástek, protože Ford plánoval vyrábět všechny díly pod jednou střechou, zatímco Malcolmson preferoval nákup od subdodavatelů, aby mohlo být auto na trhu co nejdříve. V této situaci sehrál klíčovou roli účetní James Cousens, jehož odpor vůči Fordovi nakonec zvítězil, a tak se součástky na začátku nakupovaly od externích dodavatelů.

Jednoho dne Henry Ford veřejně oznámil, že plánuje výrobu 10 tisíc automobilů, které bude prodávat za cenu 400 dolarů, což bylo zhruba třikrát nižší než běžná cena vozů. Toto šokující prohlášení učinil bez konzultace se svými společníky. Jeho odvážný krok však vyvolal silný odpor ze strany společníků, a Ford si byl vědom toho, že pro dosažení úspěchu společnosti musí mít rozhodující slovo. Rozhodl se tedy vykoupit akcie Malcomsona a v roce 1908 se stal majoritním vlastníkem společnosti.

Henry Ford měl vizi vytvořit jediný univerzální model automobilu, jehož masová výroba by výrazně snížila náklady. Díky této efektivitě by bylo možné nabízet vozy za dostupné ceny, čímž by se automobil stal přístupným pro širokou veřejnost. Tímto revolučním vozem se stal Model T, který byl vyráběn výhradně v černé barvě. Ford získal slávu díky svému sloganu, který prohlašoval, že “každý zákazník může mít auto v barvě, kterou si vybere, pokud si vybere černou.” Skutečným důvodem bylo, že černá barva schnula nejrychleji, což zkracovalo dobu výrobního procesu.

S cílem vyrábět tento jediný model postavil Henry Ford na 35 hektarech novou továrnu Highland Park severně od Detroitu. Následně vytvořil rozsáhlou síť autorizovaných dealerů po celých Spojených státech, kteří byli povinni mít vozy skladem k okamžitému prodeji. Ford zcela překopal dosavadní model zakázkové výroby automobilů a trval na tom, že nakoupit automobil by mělo být tak jednoduché jako zakoupit třeba kartáček na zuby, a to prostě přímo v obchodě.

Model T se rychle začal prodávat po celém světě, a již v roce 1910 měla společnost Ford deset poboček, včetně těch v Torontu, Londýně a Paříži. V roce 1911 otevřel první továrnu v Manchesteru, Anglie, a v roce 1913 následovala další v Bordeaux ve Francii.

V roce 1913 došlo ke zlomu ve výrobě, když Henry Ford jako průkopník zavedl revoluční systém montážní linky, inspirující se postupy používanými v jatkách v Chicagu. Ford byl přímo posedlý dosažením maximální efektivity a eliminací plýtvání, a to jak z hlediska materiálu, tak lidské práce. Montážní linka sama přiváděla práci k dělníkům, kteří najednou nemuseli chodit na různá pracoviště, a za každý ušetřený krok nebo pohyb byli schopni odvést více práce při výrobě automobilu.

Henry Ford systematicky rozvíjel vlastní infrastrukturu, budujíc obrovské slévárny, sklárny a další továrny pro výrobu všech součástí, s cílem eliminovat závislost na externích dodavatelích. Kromě toho investoval do akvizic uhelných dolů, odkud dopravoval uhlí do Detroitu prostřednictvím své vlastní železnice. V souladu se svým vizionářským přístupem zakládal také nemocnice a školy, přispívaje tak k celkovému rozvoji komunity. Ford tak nejen transformoval automobilový průmysl, ale zároveň se stal klíčovým hráčem ve vytváření komplexního průmyslového ekosystému.

Roku 1918 Henry Ford zakoupil novinové vydavatelství a svěřil jeho vedení do péče Ernsta Liebolda. Po dvou letech, kdy Ford zjistil, že vydavatelství zaznamenává ztráty v řádu milionů, udělil Lieboldovi rozkaz okamžitě zvýšit čtenost a dosáhnout ziskovosti. Liebold spolu s Fordovým mluvčím Williamem Cameronem začali publikovat články s antisemitským obsahem, obviňující Židy od zavinění první světové války po údajné pokusy o ovládnutí amerického bankovního systému. Liebold a Cameron tyto články podepisovali jménem Henryho Forda a roku 1922 byly shromážděny do knihy s názvem “Mezinárodní žid – světový problém”.

Kontroverzní články pokračovaly až do roku 1927, kdy byl Henry Ford žalován židovským aktivistou Aaronem Shapiro. Po ukončení soudního procesu se Ford veřejně omluvil židovské komunitě a rozhodl se zastavit vydávání novin. I přesto, že Liebold a Cameron při výpovědi pod přísahou tvrdili, že Ford neměl o obsahu nenávistných článků tušení, existují důkazy naznačující, že by o nich musel vědět, a i když nebyl jejich autorem, byl minimálně zodpovědný za jejich tiché schvalování.

V roce 1919 se stal prezidentem Ford Motor Company Henryho syn Edsel, avšak Henry mu nikdy nedovolil skutečně převzít vedení a často měnil jeho rozhodnutí. Během dvacátých let začal Model T rychle ztrácet na aktuálnosti a konkurenční automobilky začaly redukovat Fordův dosavadní tržní náskok. Henry Ford tvrdohlavě odmítal jakékoliv změny, protože stále považoval svůj Model T za nepřekonatelný.

Konec éry Modelu T nastal v roce 1926, kdy prudce klesající prodeje donutily k definitivnímu ukončení výroby. Během 18 let, kdy byl Model T ve výrobě, sjelo z výrobní linky více než 15 milionů kusů. Všechny továrny byly následně na několik měsíců uzavřeny, aby prošly komplexní restrukturalizací, a v následujícím roce 1927 byl představen nový model nazvaný Model A.

Henry Ford, jako největší zaměstnavatel v Americe, ovlivňoval každý aspekt průmyslu. V jeho monumentální nové továrně River Rouge pracovalo více než 100 tisíc dělníků, což ho činilo hlavním trendsetterem. Konkurenční automobilky byly nuceny následovat jeho kroky, aby udržely krok. Ford standardizoval umístění volantu uprostřed vozovky, zavedl jezdění vpravo, zkrátil pracovní dobu na 8 hodin denně a v roce 1926 zavedl volné soboty. Revoluční bylo i zavedení minimální mzdy 5 dolarů za den, což bylo v té době významné, i když tento plat vyžadoval maximální nasazení při práci.

Během druhé světové války Ford opět přešel na válečnou výrobu, dodával armádě těžkou techniku, včetně náklaďáků, letadel a lodí. Po smrti svého syna Edsela v roce 1943, který zemřel na rakovinu žaludku, Henry Ford, 79 letý, znovu převzal vedení podniku. Jeho fyzický i duševní stav však byl již omezený. Po dvou letech ho manželka a snacha přesvědčily, aby se stáhl z řízení a předal firmu svému vnukovi Henrymu Fordovi II.

Henry Ford strávil své poslední roky ve svém domě v Dearbornu a zemřel v roce 1947 ve věku 83 let. Jeho odkaz na průmysl a pracovní podmínky zůstává významný dodnes.

Zdroj: henryford.cz, openai.com, thehenryford.org, wikipedia.org